České silnice jsou předražené

Stát nedostatečně prověřuje náklady staveb a spoléhá na to, že nejlepší cenu získá výběrovým řízením.

V České republice bude chybět v příštích šesti letech na dostavbu a údržbu silnic a dálnic 288 miliard korun. A přitom nejméně 831 miliónů, jak vypočetl Nejvyšší kontrolní úřad, se v minulých třech letech utratilo zbytečně.
Stát totiž není schopen účinně kontrolovat, zda ceny staveb nejsou přemrštěné.
"Na rozdíl od Anglie nebo Francie se v Česku téměř nedělá oponentura nákladů silničních staveb," říká Miroslav Svítek z Dopravní fakulty ČVUT.

O všem rozhoduje ŘSD

Jediným investorem silničních staveb je v Česku státní organizace Ředitelství silnic a dálnic. Před novou zakázkou pro něj projektanti odhadnou orientační ceny, které jsou vodítkem pro nabídky, s nimiž firmy jdou do výběrových řízení. Tato praxe je dlouhodobě zavedená a stát ani stavební firmy nevidí důvod, proč ji měnit.

Cena, již experti stanoví, dává firmám prostor, jak velké peníze mohou požadovat. A protože pro menší stavby dělají konzultanti jen hrubé odhady, jež jsou nadsazené, mohou firmy zvýšit i svou cenu a více vydělat.

"Je to sice šílené, ale takhle se to někdy asi dělá. V tom je generelně velká slabina státu," říká Jiří Petrák, ředitel české pobočky nadnárodní projektové firmy Mott MacDonald, která například posuzovala cenu chystané dálnice D47.

Případ Úlibice

Příkladem postupů, jež stavby prodražují, může být rozšíření silnice první třídy mezi obcemi Úlibice a Robousy na Jičínsku. ŘSD odhadlo náklady na 311 miliónů korun, vítěz tendru nabídl 251 milión korun. Odhad ŘSD je o 60 miliónů korun, tedy o 24 procent vyšší než cena dodavatele, a nikdo neví, zda i ona není nadsazená. Vítěz totiž nenabídl nejnižší cenu v tendru, jeho levnější soupeř byl podle mluvčího ŘSD Jana Hořeního vyřazen, neboť nevyhověl požadavkům na odbornou způsobilost.

"Rozdíl dvaceti procent mezi referenční a vítěznou cenou je veliký. Snesitelná může být odchylka nejvýše do deseti procent," připomíná Petrák měřítka, jimiž se podobné stavby řídí v západoevropských zemích.

Kvůli této praxi bez řádné oponentury nelze například zjistit, zda daňoví poplatníci letos dostanou nové a opravené silnice za skutečných téměř 29 miliard korun, či zda je v této sumě skryta třeba miliarda zisku navíc.

Poučení z Británie

V Británii nechává stát jako investor ověřovat náklady silničních staveb už ve fázi projektu. Stejné je to ve Francii či v Izraeli. Využívá k tomu soukromé konzultantské firmy, jako jsou třeba Atkins nebo Mott MacDonald. Jako konzultanti státu vypracují takzvaná směrná čísla. Z nich vycházejí podrobné propočty, které se opět konzultují.

"U nás se to nedělá. Projektant navrhne třeba dvě a půl miliardy, jiný může říci jen dvě. A setkávám se s tím, že jsou firmy, které hned navrhnou, že by to měly být tři miliardy. A z toho se vychází," řekl šéf společnosti Mott MacDonald.
Jediným známějším příkladem oponentury v Česku byla příprava stavby dálnice D47. Firma Mott MacDonald byla Zemanovou vládou najata, aby připravila smlouvu s firmou H&C. Konzultant však v průběhu prací zjistil takové nesrovnalosti v projektu, že se stal oponentem a nedoporučil smlouvu za 125 miliard korun uzavřít. Dálnici nyní staví stát a její cena nemá přesáhnout 85 miliard.