Po 15 letech vybojovala rodinný grunt. Cítí jen únavu

Plačice - "Necítím se vinna a zodpovědná za to, že dálnice D11 končí v polích," říká Ludmila Havránková u brány rodinného gruntu. "Stát po nás něco chce, tak se musí umět dohodnout. Místo toho jedná arogantně z pozice moci a síly."

Z rodiny statkářů, která už od 16. století v Plačicích hospodaří, se běhm posledních patnácti let stal symbol brzdy rychlého spojení s Prahou. Celou dobu však žádali jen jediné: náhradní pozemky, aby mohli dál hospodařit.

S logickým poždavakem však tvrdě narazili. Stát nebyl ochoten s rodinou jednat a nasadil tvrdý kalibr - vyvlastnění. To se však nepodařilo a teprve po tomto neúspěchu začali s rodinou Havránkových po patnácti letech jednat.

Štvaná statkářka

Když v roce 1993 vraceli rodině Havránkových komunisty zabavený majetek, čekal hospodáře zničený statek, rozbité stroje a zpráva, že na znovunabytích pozemcích jim za pár let povede dálnice z Prahy do Hradce Králové.

Pro otce, kterého komunisté v padesátých letech poslali na 6 let do lágru v Jáchymově, to byl šok. Společně s matkou, kterou komunisté vystěhovali na Jih Čech, sbírali síly začít znovu a postavit na nohy rodinný statek.

"Proti dálnici jsme nic neměli, ale bylo nám jasné, že jestli nám seberou pozemky, nebudeme moci dál hospodařit," říká žena s vysoce vyčesaným drdolem a ukazuje na pole za statkem na okraji vsi. "Rodiče začali psát na všechny strany, aby zachránili hospodářství. Žádali jsme, aby nám dali náhradní pozemky. Postupně jsme obeslali krom prezidenta snad všechny, napsali jsme stovky dopisů."

V té době byla v okolí ještě spousta hektarů státní půdy. Jen samotní Havránkovi měli 80 hektarů od státu pronajatých.

"Navrhli jsme jim, ať nám tyto pozemky převedou a bude to vypořádáno," vzpomíná paní Havránková. "Místo toho nám vypověděli smlouvu."

Na výzvy k jednání o směně pozemků ŘSD nereagovalo. "Pouze nám nabízeli peníze podle vyhlášky," říká paní Havránková. "My jsme ale potřebovali půdu."

S postupem času a s tím, jak se stavba dálnice začala přibližovat k Hradci, spor se přiostřoval. Místo nabídky k jednání dostávali statkáři od státních úřadů výhružky pokud neprodáte, vyvlastníme vás.

S tím ale ŘSD neuspělo. Už v první instanci na hradeckém magistrátu, vyvlastňovací řízení přerušili, protože stát nesplnil zákonnou povinnost s majitelem pozemku jednat.

"Přišlo mi, že se ani dohodnout nechtěli," říká paní Havránková. "Byli zvyklí, že jim každý rád půdu prodá. My jsme to odmítli, tak se rozhodli, že místo, aby jednali, nás uštvou."

Rodinný grunt

Tlak na rodinu pokračoval. "Půl století poté, co z místní hospody odvlekli komunisté v padesátých letech mého otce do Jáchymova," vzpomíná paní Havránková. "mi na tom samém místě primátor vyhrožoval, že pokud neprodám pozemky pro dálnici, do dvou hodin mě vyvlastní."

Havránkovi ale trvali na svém: "nechceme peníze, ale půdu." V té době prodala rodina za symbolickou cenu cestu u polí 80 ekologickým aktivistům, jako pojistku proti případnému vyvlastňování.

"Pořád si nás politici brali do pusy, že Havránková je vrah D11, a že musí státu něco obětovat," říká rozčíleným hlasem. "Co víc máme obětovat majetek nám zkonfiskovali, otce na šest let zavřeli do dolů. Umřel pak na rakovinu a my jsme začínali v roce 1993 od nuly."

Postupně rodina zničený statek z 16. století opravila, nakoupila nové stroje, vyplatila dluhy. Na 260 hektarech polí hospodaří pouze manžel paní Havránkové společně se synem. Pěstují obiloviny, řepku, řepu.

"Najímáme si jen sezónní dělníky," říká paní Havránková. "Žijeme pořád v nejistotě, tak si nemůžeme dovolit najmout někoho na tvralo. Nechci, abych někomu dala práci a za měsíc mu dala výpověď, protože nás stát vyvlastní."

Na polích tak pracuje i syn Rudolf, přestože mezitím co se vlekl spor se státem, vystudoval lékařskou fakultu. "Je to rodinný grunt," říká. "Nikdy jsem ani neuvažoval nad tím, že bych tu nehospodařil. Je to tradice, kterou musíme bránit."

Unikátní směna

Před třemi měsíci zažili Havránkovi po patnácti letech zlom. Do jejich domu na návsi v Plačicích přijel šéf pražského závodu ŘSD Robert Wolf s návrhem smlouvy o směně pozemků.

ŘSD si nechalo ohodnotit parcely, po kterých má dálnice vést, a za stejnou cenu nabídlo náhradní.

Ceně za inkriminovaných 13 hektarů stavební parcely odpovídá podle Pozemkového fondu 250 hektarů zemědělské půdy. Na tato pole však budou muset Havránkovi dojíždět třicet kilometrů.

Přesto se obě strany na smlouvě shodli a ŘSD slíbilo, že ji připraví ke schválení vládě. Takováto směna pozemků je totiž v Česku unikátní a ŘSD se obává precedentu.

"Nemám z toho už žádné pocity," říká paní Havránková a ukazuje na více než metrový stoh dokumentů, které se k táhlému sporu shovává. "Jsem z toho unavená, chci jen, aby to už skončilo.